Dobrman povaha

14. října 2008 v 18:57 | Monikx |  Dobrman

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dobermann, Dobrman Pinscher
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, ve městě Anolda, v durynské oblasti na konci 19. století. O jeho vyšlechtění se zasloužil L. Doberman, výběrčí daní a majitel útulku pro psy. Projezdil celou zemi a hledal vhodné psy pro křížení, aby vyšlechtil vhodné plemeno hlídačů a obranářů. To se mu za pomoci přátel podařilo. Jako základ byl vzat agresivní a ostražitý Německý pinč a k němu byla přidána krev Rotvailera, možná i Manchesterského teriéra, a také možná Anglického chrta. Během krátké doby se mu podařilo vyšlechtit psa podle svých představ.
POPIS:
Plemeno služební. Druhý název je Dobrman Pinscher. Plemeno Dobrmana je příhodné pro policejní, hlídací a vojenskou službu. Do jiných států byl Dobrman přivezen v rokce 1902.
Pes je kompaktní, silný, svalnatý, dobrý hlídač i útočník. Hlava je dlouhá s plochým temenem. Linie temena a nosu je ve stejné úrovni. U černo-pálených psů bývá čenich černý, u ostatních je v tónu barvy srsti. Hruď je mohutná, čtvercovitě vyvinutá, svalnatá, břicho je vtažené, záda přímá. Tlapy mohutné, kompaktní, paralelně postavené. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu. Dobrman je populární plemeno.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 72 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 68 cm.
VÁHA:
U psů 40 až 45 kg.
U fen 32 až 35 kg.
SRST:
Srst je krátká, hladká, tvrdá, těsně přiléhající k tělu. Barevné variety: černá, hnědá, modrá, plavá s rezavými odznaky nad očima, na nose, hrdle a ocase.
CHARAKTER:
Vyniká ostražitostí a nebojácností, je vynikající hlídač a obranář. Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přilne však jen ke členům rodiny svého pána.
PÉČE:
Krátká srst potřebuje jen minimální péči, ale problematický je chov Dobrmanů v chladném prostředí, je nutné jej držet v teple a v suchu.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DB
ČÍSLO STANDARDU:
143 / 14.02.1994 (Německo)

 

Dobrman foto

14. října 2008 v 18:57 | Monikx |  Dobrman
Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)http://kzjcr.wbs.cz/Psi_do_tabulky/CHimi_portretP3250081_original.jpghttp://dobrman.bloguje.cz/brno_fena1188_2005-1-1.jpghttp://dobrman.bloguje.cz/ali.JPG

Baset Hound povaha

14. října 2008 v 18:52 | Monikx |  Baset hound

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Basset Hound

PŮVOD:
Již od středověku se začali chovat těžší krátkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Jeho předci byli pravděpodobně Artésko-normandský baset, vyvezený z Francie do Anglie a tam křížen s Bloodhoundem, neboť jedni historikové říkají, že baset byl vyšlechtěn ve Francii v 16. století, druzí však tvrdí, že ve Velké Británii v 19. století.
POPIS:
Basset Hound je krátkonohý lovecký pes, statnější a mohutnější postavy a aristokraticky důstojného vzhledu. Je dobře vyvážený, s velkým množstvím kvalit. Určité množství uvolněné kůže je požadované.
Basset Hound má vrchol čenichu téměř paralelní s linií od stopu k týlu a není o mnoho delší, než hlava od stopu k týlu. Vedle obočí a očí se může vyskytovat určité mírné množství vrásek. Lebku má klenutou, s dobře zřetelnou týlovou kostí, v obočí je středně široká, směrem k čenich se mírně zužuje. Stop je jen mírně vyznačený. Nos je zcela černý, s výjimkou světle zbarvených psů, kteří jej mohou mít hnědý nebo játrový, je velký a dlouhý a dobře otevřeným chřípím. Rty má dobře převislé. Oči mají kosočtverečný tvar, nejsou výrazné, ani příliš hluboko posazené, jsou tmavé u světle zbarvených psů však mohou být středně hnědé, mají klidný a vážný výraz. Světlé nebo žluté oči jsou nežádoucí. Uši jsou nízko posazené, pod linií oka, jsou dlouhé, ve správné délce dosahují až za konec čenichu, ne však nijak výrazně, jsou úzké a vtočené dovnitř, velmi ohebné, jemné a sametové struktury. Krk má svalnatý, dobře klenutý a dosti dlouhý, s e zřetelným ne však přehnaným lalokem. Tělo má dlouhé, od počátku do konce hluboké. Záda má rovná a dosti široká. Hruď je při pohledu zpředu úhledně ohnutá, prsní kost je výrazná. Ocas je dobře posazený, dosti dlouhý, u základu silný, směrem ke konci se zužuje, je pokrytý mírným množstvím hrubých chlupů. Při pohybu je nesený zvednutý a v mírně šavlovitém zatočení, nikdy není zatočený, ani příliš živý. Přední končetiny má krátké a silné, s dobrou kostní strukturou, na jejich nižších částech jsou vrásky. Ramena nejsou těžká, lopatky má dobře položené. Zadní končetiny jsou svalnaté, při pohledu zezadu má zadeček téměř kulovitý tvar. Tlapky má masivní, přední mohou směřovat rovně nebo mírně ven. Pohyb je volný a chůze hladká, přední končetiny dobře směřují vpřed, zadní končetiny se vždy charakteristicky vyhazují v silném úderu.
VÝŠKA:
Basset Hound má v kohoutku 33 až 38 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí. Hmotnost se vypočítává podle výšky v kohoutku.
SRST:
Basset Hound má hladkou, krátkou a přiléhající srst, nikdy však příliš jemnou. Srst tvoří obrys těla čistý a nezpeřený. Dlouhá a jemná srst se zpeřeným efektem je vysoce nepřijatelná. Zbarvení je: Černo bílo tříslové (trojbarevné). Citronovo bílé (dvoubarevné). Jiné zbarvení je přijatelné.
CHARAKTER:
Basset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, starodávného rodokmenu, který je používaný k nahánění zvěře ve smečce. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.
Basset Hound je také něžný a velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Svým efektním zevnějškem si pes vynucuje neobyčejnou pozornost.
Většinou je mírný a přátelský, někdy však značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti. Nedívaje se na jeho vynikající vlastnosti honiče (vytrvalost, neúnavnost, naléhavost při práci pronásledování zraněných), je toto plemeno velmi populární i jako společenské, díky svému neodolatelnému zevnějšku. Děti velmi miluje. Je velice dobře přizpůsoben pro život v rodině. Vyžaduje delší a daleké vycházky. Někdy může být i tvrdohlavý a neposlušný
PÉČE:
Basset Hound potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Basset Hound se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený ke slídění a nahánění zajíců a králíku ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BH
ČÍSLO STANDARDU:
163/ 05. 03. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 04. 1989

 


Baset hound foto

14. října 2008 v 18:51 | Monikx |  Baset hound
http://eukanuba.cz/images/Baset-Krizova.jpg


http://www.laclinicaveterinaria.com/imagenes/cajas/razas/perros/g6/baset.jpg

http://web.dexter.k12.mi.us/~fry/WebPages0506/7th%20Hr-Fry/Nuttle/personal/imeges/baset%20hound.jpg

http://www.boxer.cz/fcisest/baset/buffinka.jpg

Baset Hound (Basset Hound)











Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)

Bulterier povaha

14. října 2008 v 18:43 | Monikx |  Bulterier

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bull Terrier, English Bull Terrier - Normal size, English Bull Terrier - Miniature size; čes.: Bulteriér, Bullteriér
PŮVOD:
Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.
POPIS:
Bulteriér (Bull Terrier) je středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy", pevně stojící na zemi. Výška v kohoutku do 35,5 cm, hmotnost 24 až 28 kg. Tělo široké s krátkým, silným hřbetem a hlubokým dobře vyvinutým hrudníkem. Končetiny silné, pevné, odpovídající výšce těla. Přední nohy rovnoběžné. Hlava dlouhá, hluboká, má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem, tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru. Oči malé, úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové, posazené blízko u sebe. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení: čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
VÝŠKA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen výškou v kohoutku, stnadard FCI výšku plemene neuvádí. Velikost psa, v souladu s jeho přednostmi a pohlavím, by měla spolu s jeho hmotností působit dojmem maximální vydatnosti a substance.
Bulteriér (Bull Terrier) má však v kohoutku průměrně 53 až 55 cm.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) má v kohoutku ne více, než 35,5 cm.
VÁHA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen hmotností. Standard FCI hmotnost plemene neuvádí. Hmotnost psa, v souladu s jeho přednostm a pohlavím, by měla spolu s jeho velikostí působit dojmem mawimální vydatnosti a substance.
Průměrně však váží v rozmezí 24 až 30 kg.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) nemá žádnou hmotnostní hranici, postava psa by však měla být vyvážená.
SRST:
Bulteriér (Bull Terrier) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hrubou. Zbarvení: čistě bílé nebo různo-barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
CHARAKTER:
Bulteriér (Bull Terrier) má smutný pohled, to mu však neodebírá jeho kouzlo. Je vynikající krysař a odvážný hazardér. Občas je nepřívětivý, vyžaduje však každodenní fyzickou zátěž. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti již od raného věku. Je nutno korigovat jeho vztah k ostatním psům, k jiným domácím zvířatům i k lidem, protože má sklon ke rvačkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 3 - Teriéři typu bull.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BT
ČÍSLO STANDARDU:
11 / 02. 02. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Bulterier foto

14. října 2008 v 18:42 | Monikx |  Bulterier
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)

Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)


B

bleskovka

14. října 2008 v 14:31 | Monikx |  bleskovky



Caw

1.Jak se jmenuješ?

2.máte doma nějaké zvíře?

3.Líbí se vám pes anebo kočka?

4.líbí se vám tady?


5. víte co je to za rasu psa?

6.Co to je za rasu?

7.Co chcete na diplomek?Dělám jenom psíky.



Tak caw


Kokršpaněl povaha

14. října 2008 v 14:27 | Monikx |  Kokršpaněl

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Cocker Spaniel
PŮVOD:
Anglický kokršpaněl byl vyšlechtěn v 19. století ve Velké Británii, kde byl v roce 1902 standard tohoto plemene také přiznán..
POPIS:
Anglický kokršpaněl je živé, statné, sportovní postavy, kompaktního a dobře vyváženého vzhledu. Hlava je objemná, s čistě výraznou, dobře vyvinutou lebkou. Čumák je kvadratický, s dobře zřetelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, černý, s dobře vyvinutými nozdrami. Oči nemnoho vypuklé, kulaté, temné, hnědé nebo černé podle zabarvení, mají jasný a veselý pohled, s výrazem jemnosti a inteligence. Uši jsou dlouhé, visící, široké, posazené nízko, přiléhající k lícním kostem, pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Tělo je silné a kompaktní. Krk je mírně delší a svalnatý. Hruď je hluboká, ale ne široká. Ocas je posazený k úrovni zad poněkud níže, dříve se kupíroval na polovinu své délky.
Srst je přiléhající, lesknoucí se, hedvábná, rovná a měkká. Barva je různorodá:. Při jednobarevném zabarvení černí psi nemohou mít hnědý nebo načervenale-hnědý odstín, bílý na hrudi se dovoluje, ačkoliv je nežádoucí.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 39 až 41 cm.
Fena má v kohoutku 38 až 39 cm.
VÁHA:
Anglický kokršpaněl váží přibližně 12,5 až 14,5 kg.
SRST:
Anglický kokršpaněl má rovnou, složením hedvábnou, na dotek hladkou a ne příliš hojnou srst, nikdy není drátovitá, vlnitá či kudrnatá. Barva je různorodá: černá, hnědá, plavá. Bílá barva je dovolena pouze na hrudi.
CHARAKTER:
Anglický kokršpaněl je laskavý, chytrý a něžný pes, s veselým a přátelským charakterem. Je přitažlivý, miluje děti, je to všeobecný miláček celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Vyžaduje pravidelné procházky, pro které je obzvláště zapálený.
PÉČE:
Srst potřebuje každodenní a důkladnou péči, rozčesávání kartáčem i hřebenem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický kokršpaněl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes specializovaný na lov sluky lesní,
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AC
ČÍSLO STANDARDU:
5/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003


Historie vzniku plemene...

Kokršpaněl - historie vzniku plemene

Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii.
Badatel španělských dějin, Beckmann, se však zmiňuje, že v pradávných španělských písemnostech o těchto psech není žádná zmínka.
Do vynálezu střelných zbraní se španělé využívali společně s loveckými ptáky - jestřábem a sokolem. Úkolem psa během lovu bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl. Ostatní již bylo úkolem sokola s jestřábem. Pes měl zůstat na místě vedle lovce, rozhodně neměl ptáka honit. Při lovu sítí měl pes za úkol najít ptáka (kachnu, bažanta...atp.), nahnat ho směrem k lovci a lovec už jen na oba hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali "španělé".

Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene.

Jedni pracovali ve stoje, měli dlouhé vysoké nohy, široký hlídací obzor a velmi dobrý vrchní cit. Jejich specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu.

Druhé plemeno, tzv. "springeři" neboli "skákaví psi", měli vynikající, specifické slídící schopnosti. Dokázali velice rychle a přesně ukrytého ptáka najít a vystrašit ho prudkým skokem a štěkáním.

Další vývoj tohoto plemene probíhal dle těchto dvou základních směrů.
Po vynalezení střelných zbraní se úkol španělů trochu změnil. Začal se využívat jako honácký pes. Měl najít zvíře ukryté v dostřelu lovce, vystrašit ho a postarat se o to, aby ho lovec zaregistroval a zasáhl. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků z hustého porostu keřů, kde by to vysoký pes nezvládl. Hlavní využití kokršpanělů tedy bylo lezení do křoví, zde byli nenahraditelní.
Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
1)větší a rychlejší, tj. "springeršpaněl",
2) menší "kokršpaněl", který vznikl křížením springeršpaněla s pudlem.

Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli prioritu a obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první "španěl klub". Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova "woodcock". Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský "cannal club" uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Jeden z potomků psa Obo, který se jmenoval Obo 2, byl přivezen do USA a založil novou americkou linii psa Obo. Byl otcem nového plemene "amerického kokršpaněla". Svým potomkům předával své velké a široce rozestavěné oči, které se pak stali jedním ze základních a unikátních znaků tohoto plemene. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Red Brucie sice ani jednou neměl titul vítěze, ale jeho 38 potomků tento titul velice snadno obhájilo! Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.



Jokšírsky terier povaha

14. října 2008 v 14:25 | Monikx |  Jokšírsky terier
Charakteristika: povaha: temperamentní, k cizím většinou nedůvěřivý či odtažitý, zvědavý, bystrý, má rád pohyb, většinou kurážný, odvážný, ostražitý, samostatný, tvrdohlavý, nezřídka rádi štěkají.
Původ: Jorkšírský teriér pochází původem z Velké Británie. V r. 1886 bylo oficiálně zaneseno do anglické knihy "Kennel Club" několik exemplářů pod společným názvem "Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier".
O deset let později byl založen první "Yorkshire terrier - Club. Mezi první předchůdce yorkiho je považován waterside terrier, který v severním Skotsku sloužil k lovu myší a krys. Koncem 18. století nastala na severu hospodářská krize a obyvatelé se stěhovali za prací. Mnoho vzalo své psy sebou.
Po dlouhém cílevědomém páření vznikla nová rasa, která dostala název dle svého původu "hrabství Yorkshire" - yorkshirský terrier.
Jako nejznámější jorkšírský teriér, zároveň nazýván jako "otec jorkšírských teriérů", narozen 1865 byl "Huddersfield Ben". Bohužel Ben po šesti letech nešťastnou náhodou zahynul, ale ve svém krátkém životě získal na výstavách a soutěžích přes 70 cen. Ben se však od dnešních jedinců lišil v celkovém vzhledu i váhou (5,5 kg).
V letech 1890 byli již první jedinci prodáni do Ameriky, bohužel vez velkých úspěchů. Z první poloviny našeho století se nachází velice málo informací o vývoji této rasy. Teprve v letech 1950 - 1960 nastal obrovský zlom.
K nejúspěšnějším chovatelům této doby patřili Mrs. Foster a Mrs. Donaloso.
V letech 1950 - 1960 bylo evidováno přibližně 200 exemplářů. V dnešní době je zaneseno v knize chovatelů přibližně dvanáctinásobek. Tím se jorkšírský teriiér stal favoritem v chovu teriérů.

Kam dál