Říjen 2008

Dobrman povaha

14. října 2008 v 18:57 | Monikx |  Dobrman

ANGLICKÝ NÁZEV:
Dobermann, Dobrman Pinscher
PŮVOD:
Plemeno bylo vyšlechtěno v Německu, ve městě Anolda, v durynské oblasti na konci 19. století. O jeho vyšlechtění se zasloužil L. Doberman, výběrčí daní a majitel útulku pro psy. Projezdil celou zemi a hledal vhodné psy pro křížení, aby vyšlechtil vhodné plemeno hlídačů a obranářů. To se mu za pomoci přátel podařilo. Jako základ byl vzat agresivní a ostražitý Německý pinč a k němu byla přidána krev Rotvailera, možná i Manchesterského teriéra, a také možná Anglického chrta. Během krátké doby se mu podařilo vyšlechtit psa podle svých představ.
POPIS:
Plemeno služební. Druhý název je Dobrman Pinscher. Plemeno Dobrmana je příhodné pro policejní, hlídací a vojenskou službu. Do jiných států byl Dobrman přivezen v rokce 1902.
Pes je kompaktní, silný, svalnatý, dobrý hlídač i útočník. Hlava je dlouhá s plochým temenem. Linie temena a nosu je ve stejné úrovni. U černo-pálených psů bývá čenich černý, u ostatních je v tónu barvy srsti. Hruď je mohutná, čtvercovitě vyvinutá, svalnatá, břicho je vtažené, záda přímá. Tlapy mohutné, kompaktní, paralelně postavené. Ocas je nasazen v úrovni hřbetu. Dobrman je populární plemeno.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 68 až 72 cm.
Fena má v kohoutku 63 až 68 cm.
VÁHA:
U psů 40 až 45 kg.
U fen 32 až 35 kg.
SRST:
Srst je krátká, hladká, tvrdá, těsně přiléhající k tělu. Barevné variety: černá, hnědá, modrá, plavá s rezavými odznaky nad očima, na nose, hrdle a ocase.
CHARAKTER:
Vyniká ostražitostí a nebojácností, je vynikající hlídač a obranář. Založením je Dobrman mírumilovný, přátelský, v rodině velmi přítulný a milující děti. Přilne však jen ke členům rodiny svého pána.
PÉČE:
Krátká srst potřebuje jen minimální péči, ale problematický je chov Dobrmanů v chladném prostředí, je nutné jej držet v teple a v suchu.
PLEMENO:
FCI II. - Pinčové a knírači, molossoidní.
Sekce 1: Pinčové a knírači s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
DB
ČÍSLO STANDARDU:
143 / 14.02.1994 (Německo)


Dobrman foto

14. října 2008 v 18:57 | Monikx |  Dobrman
Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)Dobrman (Dobermann, Doberman)http://kzjcr.wbs.cz/Psi_do_tabulky/CHimi_portretP3250081_original.jpghttp://dobrman.bloguje.cz/brno_fena1188_2005-1-1.jpghttp://dobrman.bloguje.cz/ali.JPG

Baset Hound povaha

14. října 2008 v 18:52 | Monikx |  Baset hound

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Basset Hound

PŮVOD:
Již od středověku se začali chovat těžší krátkonozí psi, určení k pronásledování zvěře v těžko prostupném terénu, kteří měli být tak pomalí, aby jim lovci stačili. Dnešní mohutní a těžcí baseti jsou ovšem výsledkem úsilí britských chovatelů, které nemělo s užitkovostí nic společného a jež se datuje od poloviny minulého století. Jeho předci byli pravděpodobně Artésko-normandský baset, vyvezený z Francie do Anglie a tam křížen s Bloodhoundem, neboť jedni historikové říkají, že baset byl vyšlechtěn ve Francii v 16. století, druzí však tvrdí, že ve Velké Británii v 19. století.
POPIS:
Basset Hound je krátkonohý lovecký pes, statnější a mohutnější postavy a aristokraticky důstojného vzhledu. Je dobře vyvážený, s velkým množstvím kvalit. Určité množství uvolněné kůže je požadované.
Basset Hound má vrchol čenichu téměř paralelní s linií od stopu k týlu a není o mnoho delší, než hlava od stopu k týlu. Vedle obočí a očí se může vyskytovat určité mírné množství vrásek. Lebku má klenutou, s dobře zřetelnou týlovou kostí, v obočí je středně široká, směrem k čenich se mírně zužuje. Stop je jen mírně vyznačený. Nos je zcela černý, s výjimkou světle zbarvených psů, kteří jej mohou mít hnědý nebo játrový, je velký a dlouhý a dobře otevřeným chřípím. Rty má dobře převislé. Oči mají kosočtverečný tvar, nejsou výrazné, ani příliš hluboko posazené, jsou tmavé u světle zbarvených psů však mohou být středně hnědé, mají klidný a vážný výraz. Světlé nebo žluté oči jsou nežádoucí. Uši jsou nízko posazené, pod linií oka, jsou dlouhé, ve správné délce dosahují až za konec čenichu, ne však nijak výrazně, jsou úzké a vtočené dovnitř, velmi ohebné, jemné a sametové struktury. Krk má svalnatý, dobře klenutý a dosti dlouhý, s e zřetelným ne však přehnaným lalokem. Tělo má dlouhé, od počátku do konce hluboké. Záda má rovná a dosti široká. Hruď je při pohledu zpředu úhledně ohnutá, prsní kost je výrazná. Ocas je dobře posazený, dosti dlouhý, u základu silný, směrem ke konci se zužuje, je pokrytý mírným množstvím hrubých chlupů. Při pohybu je nesený zvednutý a v mírně šavlovitém zatočení, nikdy není zatočený, ani příliš živý. Přední končetiny má krátké a silné, s dobrou kostní strukturou, na jejich nižších částech jsou vrásky. Ramena nejsou těžká, lopatky má dobře položené. Zadní končetiny jsou svalnaté, při pohledu zezadu má zadeček téměř kulovitý tvar. Tlapky má masivní, přední mohou směřovat rovně nebo mírně ven. Pohyb je volný a chůze hladká, přední končetiny dobře směřují vpřed, zadní končetiny se vždy charakteristicky vyhazují v silném úderu.
VÝŠKA:
Basset Hound má v kohoutku 33 až 38 cm.
VÁHA:
Standard FCI hmotnost neuvádí. Hmotnost se vypočítává podle výšky v kohoutku.
SRST:
Basset Hound má hladkou, krátkou a přiléhající srst, nikdy však příliš jemnou. Srst tvoří obrys těla čistý a nezpeřený. Dlouhá a jemná srst se zpeřeným efektem je vysoce nepřijatelná. Zbarvení je: Černo bílo tříslové (trojbarevné). Citronovo bílé (dvoubarevné). Jiné zbarvení je přijatelné.
CHARAKTER:
Basset Hound je vytrvalý a houževnatý lovecký pes, starodávného rodokmenu, který je používaný k nahánění zvěře ve smečce. Je nadán hlubokým, melodickým hlasem a v terénu je schopný neuvěřitelné výdrže. Má klidnou, laskavou a spokojenou povahu, není agresivní ani bázlivý.
Basset Hound je také něžný a velmi klidný, až flegmatickým dojmem působící pes se zvučným, melodickým štěkotem. Svým efektním zevnějškem si pes vynucuje neobyčejnou pozornost.
Většinou je mírný a přátelský, někdy však značně svéhlavý a jevící zřetelnou nechuť k absolutní poslušnosti. Nedívaje se na jeho vynikající vlastnosti honiče (vytrvalost, neúnavnost, naléhavost při práci pronásledování zraněných), je toto plemeno velmi populární i jako společenské, díky svému neodolatelnému zevnějšku. Děti velmi miluje. Je velice dobře přizpůsoben pro život v rodině. Vyžaduje delší a daleké vycházky. Někdy může být i tvrdohlavý a neposlušný
PÉČE:
Basset Hound potřebuje dostatek pravidelného pohybu a dlouhé procházky. Nezapomínejte jeho srst alespoň jednou týdně kartáčovat a občas mu zastřihávat přebytečné chlupy mezi polštářky. Jinak nepotřebuje žádnou zvláštní péči.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Basset Hound se průměrně dožívá 12 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes, určený ke slídění a nahánění zajíců a králíku ve smečce.
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VI. - Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Sekce 1.3. - Honiči malé velikosti.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BH
ČÍSLO STANDARDU:
163/ 05. 03. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
27. 04. 1989


Baset hound foto

14. října 2008 v 18:51 | Monikx |  Baset hound
http://eukanuba.cz/images/Baset-Krizova.jpg


http://www.laclinicaveterinaria.com/imagenes/cajas/razas/perros/g6/baset.jpg

http://web.dexter.k12.mi.us/~fry/WebPages0506/7th%20Hr-Fry/Nuttle/personal/imeges/baset%20hound.jpg

http://www.boxer.cz/fcisest/baset/buffinka.jpg

Baset Hound (Basset Hound)











Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)Baset Hound (Basset Hound)

Bulterier povaha

14. října 2008 v 18:43 | Monikx |  Bulterier

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: Bull Terrier, English Bull Terrier - Normal size, English Bull Terrier - Miniature size; čes.: Bulteriér, Bullteriér
PŮVOD:
Bulteriér (Bull Terrier) vznikl v polovině 19. století ve Velké Británii. Jak už samotné jméno napovídá, vznikl křížením Anglických buldoků s bílými, dnes už neexistujícími, Staroanglickými teriéry a jeho "posláním" bylo zápasit v arénách s býky, se psy, či na čas dávit krysy a honit divoké kance. Zpočátku se hledělo pouze na bojové schopnosti, na vnější vzhled se poprvé zaměřil jistý James Hinks z Birminghamu, považovaný dnes za zakladatele moderního bulteriéra. Výsledkem křížení vznikl pes se znaky buldoků (krátká nízká čelist, přemrštěně vyznačené úhly nohou, hrbatá záda. Pro bílou barvu používali ke křížení Dalmatina.
POPIS:
Bulteriér (Bull Terrier) je středně velký, mimořádně svalnatý a mohutný pes, nazývaný "gladiátor mezi psy", pevně stojící na zemi. Výška v kohoutku do 35,5 cm, hmotnost 24 až 28 kg. Tělo široké s krátkým, silným hřbetem a hlubokým dobře vyvinutým hrudníkem. Končetiny silné, pevné, odpovídající výšce těla. Přední nohy rovnoběžné. Hlava dlouhá, hluboká, má v psí říši ojedinělý vejčitý tvar s klabonosem, tj. nosním hřbetem vyklenutým vzhůru. Oči malé, úzké, šikmo uložené, trojúhelníkové, posazené blízko u sebe. Uši malé, tenké, blízko od sebe nasazené, vzpřímené. Krk klenutý, dlouhý, svalnatý. Ocas krátký, nízko nasazený, vodorovně nesený. Srst krátká, přiléhající, lesklá, ale na pohmat hrubá. Zbarvení: čistě bílé nebo různě barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
VÝŠKA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen výškou v kohoutku, stnadard FCI výšku plemene neuvádí. Velikost psa, v souladu s jeho přednostmi a pohlavím, by měla spolu s jeho hmotností působit dojmem maximální vydatnosti a substance.
Bulteriér (Bull Terrier) má však v kohoutku průměrně 53 až 55 cm.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) má v kohoutku ne více, než 35,5 cm.
VÁHA:
Bulteriér (Bull Terrier) není omezen hmotností. Standard FCI hmotnost plemene neuvádí. Hmotnost psa, v souladu s jeho přednostm a pohlavím, by měla spolu s jeho velikostí působit dojmem mawimální vydatnosti a substance.
Průměrně však váží v rozmezí 24 až 30 kg.
Miniaturní bulteriér (Bull Terrier Miniature) nemá žádnou hmotnostní hranici, postava psa by však měla být vyvážená.
SRST:
Bulteriér (Bull Terrier) má srst krátkou, přiléhající, lesklou a hrubou. Zbarvení: čistě bílé nebo různo-barevné, přičemž barevné plochy musí převládat, s bílými značkami nebo bez nich. Nežádoucí je jen modré a játrově hnědé zbarvení.
CHARAKTER:
Bulteriér (Bull Terrier) má smutný pohled, to mu však neodebírá jeho kouzlo. Je vynikající krysař a odvážný hazardér. Občas je nepřívětivý, vyžaduje však každodenní fyzickou zátěž. Potřebuje pevnou ruku a hodně trpělivosti již od raného věku. Je nutno korigovat jeho vztah k ostatním psům, k jiným domácím zvířatům i k lidem, protože má sklon ke rvačkám.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 3 - Teriéři typu bull.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BT
ČÍSLO STANDARDU:
11 / 02. 02. 1998 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
24. 06. 1987


Bulterier foto

14. října 2008 v 18:42 | Monikx |  Bulterier
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)

Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)
Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)Bulteriér (Bullteriér) (Bull Terrier)


B

bleskovka

14. října 2008 v 14:31 | Monikx |  bleskovky



Caw

1.Jak se jmenuješ?

2.máte doma nějaké zvíře?

3.Líbí se vám pes anebo kočka?

4.líbí se vám tady?


5. víte co je to za rasu psa?

6.Co to je za rasu?

7.Co chcete na diplomek?Dělám jenom psíky.



Tak caw


Kokršpaněl povaha

14. října 2008 v 14:27 | Monikx |  Kokršpaněl

ANGLICKÝ NÁZEV:
angl.: English Cocker Spaniel
PŮVOD:
Anglický kokršpaněl byl vyšlechtěn v 19. století ve Velké Británii, kde byl v roce 1902 standard tohoto plemene také přiznán..
POPIS:
Anglický kokršpaněl je živé, statné, sportovní postavy, kompaktního a dobře vyváženého vzhledu. Hlava je objemná, s čistě výraznou, dobře vyvinutou lebkou. Čumák je kvadratický, s dobře zřetelným přechodem od čela. Čenich nosu je velký, černý, s dobře vyvinutými nozdrami. Oči nemnoho vypuklé, kulaté, temné, hnědé nebo černé podle zabarvení, mají jasný a veselý pohled, s výrazem jemnosti a inteligence. Uši jsou dlouhé, visící, široké, posazené nízko, přiléhající k lícním kostem, pokryté dlouhou hedvábnou srstí. Tělo je silné a kompaktní. Krk je mírně delší a svalnatý. Hruď je hluboká, ale ne široká. Ocas je posazený k úrovni zad poněkud níže, dříve se kupíroval na polovinu své délky.
Srst je přiléhající, lesknoucí se, hedvábná, rovná a měkká. Barva je různorodá:. Při jednobarevném zabarvení černí psi nemohou mít hnědý nebo načervenale-hnědý odstín, bílý na hrudi se dovoluje, ačkoliv je nežádoucí.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 39 až 41 cm.
Fena má v kohoutku 38 až 39 cm.
VÁHA:
Anglický kokršpaněl váží přibližně 12,5 až 14,5 kg.
SRST:
Anglický kokršpaněl má rovnou, složením hedvábnou, na dotek hladkou a ne příliš hojnou srst, nikdy není drátovitá, vlnitá či kudrnatá. Barva je různorodá: černá, hnědá, plavá. Bílá barva je dovolena pouze na hrudi.
CHARAKTER:
Anglický kokršpaněl je laskavý, chytrý a něžný pes, s veselým a přátelským charakterem. Je přitažlivý, miluje děti, je to všeobecný miláček celé rodiny. Jeho jedinou špatnou vlastností je tvrdohlavost. Vyžaduje pravidelné procházky, pro které je obzvláště zapálený.
PÉČE:
Srst potřebuje každodenní a důkladnou péči, rozčesávání kartáčem i hřebenem.
PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:
Anglický kokršpaněl se průměrně dožívá 12 až 13 let.
VYUŽITÍ PŮVODNÍ:
Lovecký pes specializovaný na lov sluky lesní,
VYUŽITÍ DNES:
Lovecký pes a společník.
PLEMENO:
FCI VIII. - Retrívři, slídiči a vodní psi
Sekce 2 - Slídiči.
S pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AC
ČÍSLO STANDARDU:
5/ 28. 11. 2003 (Velká Británie)
DATUM PUBLIKOVÁNÍ PŮVODNÍHO STANDARDU:
29. 10. 2003


Historie vzniku plemene...

Kokršpaněl - historie vzniku plemene

Předpokládá se, že místem vzniku kokršpaněla je Iberský poloostrov. Původem všech dlouhosrstých psů, kteří se využívali na lov ptactva, byl pradávný španělský slídící pes. Existuje však mnoho názorů, že původ těchto slídících psů by lidé měli hledat spíše na Balkáně, odkud se tito psi rozšířili do západní Evropy společně s Kelty. Existuje však ještě jeden názor, který říká, že toto plemeno vzniklo v Malé Asii.
Badatel španělských dějin, Beckmann, se však zmiňuje, že v pradávných španělských písemnostech o těchto psech není žádná zmínka.
Do vynálezu střelných zbraní se španělé využívali společně s loveckými ptáky - jestřábem a sokolem. Úkolem psa během lovu bylo najít v křovisku krčícího se ptáka a vystrašit ho natolik, aby pták vzlétl. Ostatní již bylo úkolem sokola s jestřábem. Pes měl zůstat na místě vedle lovce, rozhodně neměl ptáka honit. Při lovu sítí měl pes za úkol najít ptáka (kachnu, bažanta...atp.), nahnat ho směrem k lovci a lovec už jen na oba hodil síť.
Původně se všichni slídící psi nazývali "španělé".

Později z nich byly zformovány 2 druhy plemene.

Jedni pracovali ve stoje, měli dlouhé vysoké nohy, široký hlídací obzor a velmi dobrý vrchní cit. Jejich specifikem byla obzvláště vysoká vnímavost okolí při rychlém běhu.

Druhé plemeno, tzv. "springeři" neboli "skákaví psi", měli vynikající, specifické slídící schopnosti. Dokázali velice rychle a přesně ukrytého ptáka najít a vystrašit ho prudkým skokem a štěkáním.

Další vývoj tohoto plemene probíhal dle těchto dvou základních směrů.
Po vynalezení střelných zbraní se úkol španělů trochu změnil. Začal se využívat jako honácký pes. Měl najít zvíře ukryté v dostřelu lovce, vystrašit ho a postarat se o to, aby ho lovec zaregistroval a zasáhl. Španělé malého vzrůstu byli pro svou malou postavu byl výborně předurčeni k vystrašování lovených ptáků z hustého porostu keřů, kde by to vysoký pes nezvládl. Hlavní využití kokršpanělů tedy bylo lezení do křoví, zde byli nenahraditelní.
Začátkem 19. století existovaly 2 druhy Španělů:
1)větší a rychlejší, tj. "springeršpaněl",
2) menší "kokršpaněl", který vznikl křížením springeršpaněla s pudlem.

Španělé byli velice rozšíření jak na evropském kontinentě, tak i v Británii. Ale až Angličané, kteří měli prioritu a obrovskou zkušenost ve vývinu a šlechtění plemen psů, založili v roce 1885 první "španěl klub". Díky nim a jejich snaze byly zachovány různé mnohobarevné druhy španělů, kteří existují dodnes. Existuje několik verzí původu slova kokr. Nejspíše vzniklo z anglického slova "woodcock". Druhá část názvu psa prozrazuje místo jeho vzniku - Španělsko.
Rok 1879 se počítá jako rok vzniku kokršpaněla. V tomto roce byla založena rodová linie psa Obo, který se počítá jako první pes kmene anglických a amerických kokrů. Britský "cannal club" uznal toto plemeno v roce 1892 a první standard anglického kokra byl vyvinut v roce 1902. Jeden z potomků psa Obo, který se jmenoval Obo 2, byl přivezen do USA a založil novou americkou linii psa Obo. Byl otcem nového plemene "amerického kokršpaněla". Svým potomkům předával své velké a široce rozestavěné oči, které se pak stali jedním ze základních a unikátních znaků tohoto plemene. Zpočátku neexistovalo rozdělení na anglického a amerického kokra a psi se na výstavách demonstrovali společně, jako jedno plemeno. V roce 1920 pes jménem Red Brucie dal svým potomkům amerických kokrů zcela nové, odlišitelné znaky. Jsou jimi dlouhé nohy, kratší záda a delší krk. Red Brucie sice ani jednou neměl titul vítěze, ale jeho 38 potomků tento titul velice snadno obhájilo! Plemeno současného amerického kokršpaněla se vyvíjelo během celého století. Ve čtyřicátých letech vznikly psi s bohatě vyšlechtěnou srstí, měli zároveň delší přední nohy, tudíž výše postavenou hruď, byli kompaktní postavy, měli krátkou hlavu, kupolovitou lebku a objemný hluboký čumák. Angličtí a američtí kokři jsou všude ve světě velice populární. Anglický kokršpaněl je chován jako lovecký pes, ale také jako domácí mazlíček. Amerického kokršpaněla chovají ve většině případů pouze jako domácího společníka. Je zároveň jedním z klenotů psích výstav.



Jokšírsky terier povaha

14. října 2008 v 14:25 | Monikx |  Jokšírsky terier
Charakteristika: povaha: temperamentní, k cizím většinou nedůvěřivý či odtažitý, zvědavý, bystrý, má rád pohyb, většinou kurážný, odvážný, ostražitý, samostatný, tvrdohlavý, nezřídka rádi štěkají.
Původ: Jorkšírský teriér pochází původem z Velké Británie. V r. 1886 bylo oficiálně zaneseno do anglické knihy "Kennel Club" několik exemplářů pod společným názvem "Broken Haired Scotch or Yorkshire terrier".
O deset let později byl založen první "Yorkshire terrier - Club. Mezi první předchůdce yorkiho je považován waterside terrier, který v severním Skotsku sloužil k lovu myší a krys. Koncem 18. století nastala na severu hospodářská krize a obyvatelé se stěhovali za prací. Mnoho vzalo své psy sebou.
Po dlouhém cílevědomém páření vznikla nová rasa, která dostala název dle svého původu "hrabství Yorkshire" - yorkshirský terrier.
Jako nejznámější jorkšírský teriér, zároveň nazýván jako "otec jorkšírských teriérů", narozen 1865 byl "Huddersfield Ben". Bohužel Ben po šesti letech nešťastnou náhodou zahynul, ale ve svém krátkém životě získal na výstavách a soutěžích přes 70 cen. Ben se však od dnešních jedinců lišil v celkovém vzhledu i váhou (5,5 kg).
V letech 1890 byli již první jedinci prodáni do Ameriky, bohužel vez velkých úspěchů. Z první poloviny našeho století se nachází velice málo informací o vývoji této rasy. Teprve v letech 1950 - 1960 nastal obrovský zlom.
K nejúspěšnějším chovatelům této doby patřili Mrs. Foster a Mrs. Donaloso.
V letech 1950 - 1960 bylo evidováno přibližně 200 exemplářů. V dnešní době je zaneseno v knize chovatelů přibližně dvanáctinásobek. Tím se jorkšírský teriiér stal favoritem v chovu teriérů.


Pitbulterier povaha

14. října 2008 v 14:19 | Monikx |  Americky pitbulterier
Omlouvám se ale nenašla sem a ani oněm moc nevím vím jen to že je to pevny pes a je hlídač bojové plemeno .

Pitbulterier foto

14. října 2008 v 14:17 | Monikx |  Americky pitbulterier

Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)
Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)

Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)
Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)

Fotky: Americký pitbull teriér (foto, obrázky)
/* <![CDATA[ */ var bbs=screen,bbn=navigator,bbh;bbh='&ubl='+bbn.browserLanguage+'&ucc='+bbn.cpuClass+'&ucd='+bbs.colorDepth+'&uce='+bbn.cookieEnabled+'&udx='+bbs.deviceXDPI+'&udy='+bbs.deviceYDPI+'&usl='+bbn.systemLanguage+'&uje='+bbn.javaEnabled()+'&uah='+bbs.availHeight+'&uaw='+bbs.availWidth+'&ubd='+bbs.bufferDepth+'&uhe='+bbs.height+'&ulx='+bbs.logicalXDPI+'&uly='+bbs.logicalYDPI+'&use='+bbs.fontSmoothingEnabled+'&uto='+(new Date()).getTimezoneOffset()+'&uti='+(new Date()).getTime()+'&uui='+bbs.updateInterval+'&uul='+bbn.userLanguage+'&uwi='+bbs.width; if(typeof(bburlparam)=='string') { bbh+='&'+bburlparam; } if(typeof(bbkeywords)=='string') { bbh+='&keywords='+escape(bbkeywords); } document.write("<scr"+"ipt language='JavaScript' charset='windows-1250' type='text/javascript' src='http://go.cz.bbelements.com/please/showit/2444/2/3/7/?typkodu=js"+bbh+"&alttext=0&border=0&bust="+Math.random()+"&target=_blank'><"+"\/scr"+"ipt>"); /* ]]> */

americky stafordsirsky terier povaha

14. října 2008 v 14:14 | Monikx |  americky stafordsirsky terier

ANGLICKÝ NÁZEV:
American Staffordshire Terrier
PŮVOD:
Předky Amerického stafordšírského teriéra označujeme Anglické buldogy a teriéry. Bližší příbuzní jsou Americký pitbulteriér a Anglický stafordšírský bulteriér, který se odlišuje lehčími kostmi a menšími rozměry. Plemeno je známé z 19. století. Standard stafordšírského teriéra byl poprvé schválen v "Americkém klubu chovatelů psů" 10.června 1936. Později, v roce 1972, k označení přidali ještě slovo "americký" a již jako Americký stafordšírský teriér je plemeno zaregistrováno v FCI. Ve východní Evropě se stali známí až v roce 1989 a rychle dobývali popularitu.
POPIS:
Svým nevelkým vzrůstem Americký stafordšírský teriér dělá dojem velmi silného a výkonného psa. Výška v kohoutku psů je 46 až 48 cm, a u fen 43 až 46 cm. Váha musí odpovídat rozměrům. Velká hlava je střední délky, lícní kosti jsou svalnaté. Čumák kvadratický, široký a vypouklý. Uši krátké, posazené vysoko. Oči jsou temné, široce umístěné. Nedovoluje se růžové zabarvení víček. Krk je silný a středně dlouhý. Hruď široká a hluboká. Přední nohy přímé, široce postavené, což dovoluje rozvinutí hrudi. Bedra mají silnou svalovinu. Ocas je posazen nízko, je krátký, přímý s tenkým konečkem. Srst je krátká, hustá a lesklá. Barva se připouští jakákoliv - jednobarevná i se skvrnami.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 46 až 48 cm.
Fena má v kohoutku 43 až 46 cm.
VÁHA:
Musí odpovídat rozměrům.
SRST:
Krátká, hustá a lesklá.
CHARAKTER:
Psi tohoto plemene se chovají pro ochranu majetku a pro své vlastnosti i jako osobní tělesní strážci. Ale stafordšírský teriér potřebuje učit disciplíně, a to co nejdříve tak, jak dovoluje jeho svéhlavost a tvrdohlavost. Kromě toho všeho je stafordšírský teriér známý jako vynikající krysař.
PLEMENO:
FCI III. - Teriéři.
Sekce 1 - Teriéři typu bull.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AST
ČÍSLO STANDARDU:
286 / 13.04.1995 (Velká Británie)


Historie vzniku plemene...

Je to samostatné plemeno, které vzniklo ve 2. polovině 20. století. Bylo vyšlechtěno většinou pro výstavní účely. Úřední standard plemene byl zaregistrován až v roce 1972, ale již dlouho před tím bylo z Anglie do USA převezeno plemeno Stafordšírského bulteriéra, který byl přímým předkem našeho dnešního Stafordšírského teriéra.
Souboj mezi psy byl ve 30. letech 20. století velice oblíbený a chovatelům se podařilo vyšlechtit větší variantu anglického teriéra - Amerického teriéra. Zpočátku toto plemeno nemělo ustálený typ, což chovatele přinutilo přijmout všeobecný standard plemene.

V důsledku této standardizace byly přijaty 2 druhy tohoto plemene:
1.) pravý Americký stafordšírský teriér,
2.) Americký pitbulteriér, který dodnes nebyl uznán FCI jako samostatné plemeno.

Základní rozdíl mezi těmito plemeny jsou ve výšce, váze a v zabarvení.
Například Americký stafordšírský teriér má výšku 43 až 48 cm, Americký pitbul má výšku 46 až 56 cm. Americký stafordšírský teriér váží asi 18 až 23 kg, Americký pitbul váží 23 až 26 cm.
Zabarvení Amerického stafordšírského teriéra je přesně omezené standardem. Americký pitbul může zabarvení různé.

Americký stafordšírský teriér je dobrý společník, hlídač, ale vyžaduje pevnou ruku majitele. Je třeba mít neustále na zřeteli, že je pro okolí nebezpečný. Novému majiteli se však neobyčejně snadno přizpůsobuje.



Alijašsky malamut povaha

14. října 2008 v 14:12 | Monikx |  Alijašsky malamut

ANGLICKÝ NÁZEV:
Alaskan Malamute
PŮVOD:
Severský pes, známý z dřívějších časů. Plemeno pochází z Aljašky a z arktických oblastí Kanady. Svoje jméno dostal od původních domorodců Aljašky, kteří plemena Malamutů odedávna využívali jako základní prostředek ke svému přesunu.
POPIS:
Aljašský malamut má silnou kostru s mohutnou skladbou svalstva. Výška v kohoutku je 58 až 63 cm, váha 34 až 38 kg. Tělo je zlehka prodloužené, má silný krk, hlubokou hruď a rovná záda. Končetiny jsou silné a pevné. Hlava je široká a velká, nikoliv však hrubá. Čumák je objemný a protažený. Temné oči mají mandlový tvar. Uši jsou stojaté, trojúhelníkové. Čenich nosu je černý, u zrzavě-žlutých Malamutů je hnědý. Pyšný ocas je položen vysoko, v klidném stavu je otočen na záda. Barva je různorodá a v široké škále: od světle našedlé do černé, od zlatavé do hnědé. Břicho a spodní část končetin je bílá. Na čumáku shledáváme bílé značky v podobě masky a oček. Pro souvislé zabarvení je povolená pouze barva bílá.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 63 cm.
Fena má v kohoutku 58 cm.
VÁHA:
Pes váží v kolem 38 kg.
Fena váží kolem 34 kg.
SRST:
Středně dlouhá. Porost srsti ochraňuje Malamuta v jakémkoliv počasí.
CHARAKTER:
Na konci 19. století se účastní sportovních závodů v saňových spřeženích, a to i pod vedením dětí. Malamut je velmi podobný vlku, jeho pohled je však upřímný a dobrosrdečný. Je to překrásný pracující pes, věrný svému majiteli. Je velice společenský, s dětmi se snáší velmi dobře. Vyznačuje se odolností a spolehlivostí.
PÉČE:
Pro ochranu zdraví je nutné seriozní fyzické zatížení.
PLEMENO:
FCI III. - Špicové a primitivní typy.
Sekce 1 - Severské tažné plemena.
Bez pracovní zkoušky.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
AM
ČÍSLO STANDARDU:
243 / 1995 (USA)

Historie vzniku plemene...
Je to nejbližší příbuzný Sibiřského husky. Jsou si tak podobní, že neodborník je od sebe jen velmi těžko rozliší. Již více než než 200 let obě plemena chová jeden ze severských národů - čukčové.

Původní vlastí plemene bylo pobřeží zálivu Cocebu v Beringově moři. Aljašský malamut je domácí pes kmene malamutů.. Největšího rozmachu tohoto plemene došlo v dobách "Zlaté horečky", kdy tito hledači potřebovali velké množství tažných psů. Od těchto dob zájem o toto plemeno jen a jen vzrůstá. Od roku 1926 se chovem a šlechtěním zabývali profesionální kynologové. Hlavní důraz byl kladen především na zachování vynikajících pracovních vlastností plemene. Až do dnes se Ajlašský malamut využívá jako tažný pes, který je schopen utáhnout těžké saně ve psích spřeženích , a to i na velmi dlouhé vzdálenosti. Zvláště je ceněn vůdčí pes těchto spřežení. Je velice chytrý a dokáže propočítat síly ostatních tažných psů a dělat odpočinkové přestávky přesně ve chvíli jejich potřeby.Aljašský malamut (Alaskan Malamute)



Border kolie povaha

14. října 2008 v 14:09 | Monikx |  Border kolie

ANGLICKÝ NÁZEV:
Border Collie
PŮVOD:
Border kolie vznikla kdesi na britsko - skotském pomezí (border = hranice), a to vzájemným křížením mnoha různých typů anglických ovčáckých psů. Cílem tohoto šlechtění bylo získat psa s co nejlepšími ovčáckými vlastnostmi. Začala utvářet zhruba před 150 lety, na konci 19. a začátkem 20.století, a to z plemena skotských kolií. Během šlechtění tohoto plemene spolupracovali milovníci psů s nejrůznějšími ovčáky. Jejich výsledkem pak bylo toto plemeno pracovitého psa, bleskurychlého a snadno se rozhodujícího. Rozšířený je u všech chovatelů ovcí. Standard byl přijatý "Anglickým klubem chovatelů psů" v roce 1976. Border kolie se podrobují speciálnímu výcviku, neboť mohou pracovat i jako průvodci zrakově postižených občanů.
POPIS:
Border kolie je harmonických proporcí, ani těžkopádný, ani příliš lehký pes(výška v kohoutku u psů je 53 cm, u feny jen o málo menší, váha asi 14 až 20 kg), s pevnou kostrou a silnými svaly. Středně velký pes obdélníkového formátu, širokou a hlubokou hrudí, krátkým závěsem. Hlava úměrné velikosti s poměrně širokou lebkou, přechod od čela k čumáku je jasně zřetelný. Čumák se směrem ke špičce zužuje, je přiměřeně krátký. Čenich nosu je černý, nozdry široké. Čelisti jsou silné, lícní kosti ploché, nikoli kulaté. Uši střední velikosti, vztyčené nebo polovztyčené a pohyblivé. Oválné oči má umístěné daleko od sebe. Ocas nízko nasazený, dobře osrstěný, dosahující alespoň k hleznům, na konci se točící nahoru, nesmí se zvedat nad úroveň hřbetu. Typický plíživý, velmi rychlý pohyb. Srst je rovná, přiléhající s rozvinutým základem. Dlouhá srst je na zadní straně předních tlap, na hrudi, krku, břiše a ocase. Zbarvení: různé, nejčastěji je rozšířené šedý s bílými známkami, bílá barva nesmí převládat.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 47,5 až 55 cm (ideálně 53 cm).
Fenka je o málo menší, v kohoutku má 45 až 53,5 cm.
VÁHA:
V rozmezí 13,5 až 22,5 kg.
SRST:
Rovná, dlouhá.
CHARAKTER:
Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes. Mírný a přátelský je k lidem i ke zvířatům. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je nejen vynikajícím pastýřem a hlídačem, ale také věrným přítelem. Dobře se cítí mezi dětmi. Ochotně plní jakékoliv příkazy zadané člověkem, avšak život ve městě mu příliš nevyhovuje, neboť miluje svobodný pohyb.
PÉČE:
Srst vyžaduje pravidelné vyčesávání kartáčem nebo hřebenem.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR :
BOC
ČÍSLO STANDARDU:
297 / 08.09.1988 (Great Britain)

Historie vzniku plemene...
Border kolie je v současné době jedním z mála plemen, které se i v současnosti využívají jako pastýřské plemeno. Na skotských pastvách, kde ovce tráví větší část roku, musí pastýřský pes po celý den běhat kolem stáda. Jeho hlavním úkolem tedy bylo běhat kolem stáda a měnit při tom neustále místo jeho pastvy. Naháněl stádo nejen na stříhání, ale také do místa jeho úkrytu. Border kolie byla pro tuto pastýřskou práci nenahraditelná. Plemeno bylo vyšlechtěno v horských podmínkách. Border kolie využívají při pastvě unikátní taktiku. Stádo jakoby řídí svým pohledem, který na ovce působí téměř jako hypnóza. Pes se často skrčí, přičapne a simuluje to, že na ovci hodlá skočit. A toto mu zároveň s jeho hypnotickým pohledem přidává zvláštně hrozivý vzhled. Stále na ovce upřeně hledí a nutí je jít ve směru, který je potřeba.
Border kolie běhá jako vítr, v jediném okamžiku dokáže unikátně zcela změnit směr. Ovce před psem sice nemají přímo strach, ale obrovsky na ně působí sílou svojí autority. Neexistuje důvěryhodný údaj, kolik plemen bylo během staletí do jeho vývoje zaintegrováno. Jaká to byla plemena, můžeme pouze předpokládat z jeho genetických rysů. Předpokládá se, že prapůvodním předkem plemene byla kolie z jižní části Skotska, kteréžto území hraničilo s Anglií. Ve jménu tohoto pejska z těchto dob zůstalo na památku slovo "border", což v angličtině znamená hranice. Keltským jménem "kolie" se nazývala všechna plemena psů, která se používala k pastýřskému účelu.
Následuje popis čtyř plemen, která jsou pravděpodobně prapůvodními předky border kolie:
1.)"springeršpaněl
2.)"greyhoundský chrt
3.)"bradatá kolie"
4.)neznámý pes

Od springeršpaněla převzala border kolie reflex přikrčení k zemi, což z ní udělalo lepšího pracovního pastýřského psa, než byl pes původního druhu, který pouze štěkal a kousal.
Od greyhoundu převzal jeho rychost a vytrvalost. Byl dokonce rychlejší a vytrvalejší než sám greyhound. Tomuto kříženci kolie a chrta angličané říkali "lurcher". Tvar uší současné borderkolie pochází nepochybně od chrta.
Předkové border kolie byli později zkříženi s bradatou kolií.
Šechtění border kolií bylo až do určitého momentu chaotické a bez pravidel. Chovatelé se snažili zlepšit pouze její vlastnosti. I po vzniku ISDS (Mezinárodní organizace pastýřských psů) se do plemenné knihy zapisovaly různá neznámá plemena psů i psi neznámého původu, kteří by mohli zlepšit vlastnosti tohoto psa, což bylo důležitější než genetická čistota plemene.

Border kolie je plemeno, které převzalo od svých předků jejich nejlepší vlastnosti, a to lovecké hlídací i pastýřské, což z něho udělalo jedno z nejlepších pastýřských psů na světě.
Border kolie je plemeno, jehož selekce se prováděla podle jeho chování, tzn. podle jeho užitečnosti. Plemeno si až do dnešní doby zachovává všechny přijaté vlastnosti od svých předků, ale vzhledem se nepodobá ani jednomu z nich. Je to překrásný pastýřský pes, který vyniká zvláště ve psích závodech. Do bytu se hodí, avšak jen pokud vydržíte jeho superaktivitu.

Border kolie je pes s vysokou úrovní intelektu. Musel často dávat rozutíkané stádo dohromady, spoléhal se pouze na vlastní schopnosti a bystře přijímal náhlá řešení podle momentální situace, což z něho postupem času udělalo bystrého a nezávislého psa. Nepotřebuje již vůbec pomoc pastýře - člověka. Vrozený instinkt k pastvě je nezničitelný. Je schopen pást vše, co se jen hýbe - ať už to jsou kachny, ovce, kočky, auta nebo děti. Potřebuje stále něco dělat, aby dal průchod své energii. Je využíván nejen jako pastýřský pes, ale také jako vynikající závodník v agility, fly-boll (letící míč) a v frisbee firstbee (letící disk), v nichž často vítězí.
Bude dobrým společníkem v rukách zkušeného majitele, který pejskovi umožní pro něho tolik důležitou aktivitu a správnou péči, což ještě zaštítí svojí láskou. V rukách nezkušeného majitele se pes může stát nervózním a snadno podrážděným. Chovatel při prodeji border kolie by měl novému majiteli připomenout, že nesnese uzavřený prostor. Je to výborný hlídač, má rád svoji rodinu a jejich kamarády, je velmi chytrý a oddaný společník. O děti bude oddaně pečovat. Velice rychle se učí novým pokynům. Svému pánovi může nosit snídani, mobilní telefon, projíždí se na kolečkových bruslích. Border kolie byl hlavním aktérem mnoha filmů, z nichž mezi nejznámější patří například Mistr pes (Itálie), Maličký (USA). Během natáčení se ukázali jako velice klidnými a samostatnými psy. Měli obrovskou chuť pracovat. První border kolie byli zaregistrované Jamesem Raidem v roce 1915, ale jako výstavní pes se stal známým až později. Hlavní námitkou odborníků bylo to, že je to pouze pracovní pes, který nemá čistou genetickou linii. Nyní po uplynutí mnoha let má plemeno již předurčený genotip, ale jeho pastýřské schopnosti jsou před vymizením.
Standard plemene byl přijat anglickým cannal clubem v roce 1976.



Kolie povaha

14. října 2008 v 14:07 | Monikx |  Kolie

ANGLICKÝ NÁZEV:
Collie Rough, Scotch Collie
PŮVOD:
I když se domníváme, že plemeno je skotské, bylo před 400 lety dovezeno do Skotska ze Španělska. Pojmenování plemene pochází od skotské ovce (colley), jejichž stáda ochraňovalo. Na formování plemene se pravděpodobně podíleli irští setři a psovití chrti. Mimo všeobecně známé dlouhosrsté kolie existuje i krátkosrstý druh, který se odlišuje krátkou, drsnou a hrubou srstí.
POPIS:
Je plemeno služebních psů. Druhé označení je skotský ovčácký pes. Je to ideál krásy. Fyzická stavba je založena na fyzické síle a aktivitě, bez nemotornosti a jakéhokoliv náznaku hrubosti. Tělo je vzhledem k výšce v kohoutku poněkud delšího rozměru, záda jsou silná, žebra zaoblená, hrudní část je hluboká a za lopatkami vcelku široká. Lokty směřují vždy dozadu, nikdy dovnitř ani ven. Kosti jsou kulaté a vcelku pevné. Hlava je dlouhá, úzká, suchá, klínovitého tvaru. Čenich nosu je u všech zbarvení černý. Uši jsou vysoko posazené, trojúhelníkové, ze 2/3 od základu stojaté, jejich konce spuštěné. Krk je dlouhý, bez známek zatížení. Hrudník je hluboký. Břicho vtažené. Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
VÝŠKA:
Pes má v kohoutku 56 až 61 cm.
Fenka má v kohoutku 51 až 56 cm.
VÁHA:
V rozmezí 20 až 30 kg.
SRST:
Srst dlouhá, místy vlnitá, s hustým podsrstím. Díky husté dlouhé srsti dobře překonává nepohodu počasí. Na tvářích a zadních stranách stehen vytváří výčesky, v kohoutku hřívu. Zbarvení je rezavé s bílým, černé s pálením s bílým, mramorově modré, modré.
CHARAKTER:
Vyhovující pes do rodiny s dětmi, snášenlivý, oddaný, věrný, lehce se cvičící. Kolie je silný a živý pes. Je velice oblíbená, o čemž svědčí i mnohodílný americký seriálový film "Lessie" (i když v roli skotského ovčáckého psa zde vystupoval pes s přezdívkou Leddi).
PÉČE:
Nepotřebuje velkou péči.
PLEMENO:
FCI I. - Ovčáci a honáčtí psi.
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou.
OFICIÁLNÍ ZKRATKA V ČR:
CD
ČÍSLO STANDARDU:
156 / 24.07.1987 (Great Britain)